DIVADLO NA CUCKY:
opletal
středa 26.8.; 19:00
Cooltour Ostrava
Černá louka 3188
#janopletal #narodnihrdina #narodniidentita #nacucky
Téměř detektivní pátrání tří herců, zkoumajících na příběhu autentické osobnosti principy národní identity i příčiny našich historických komplexů.
HRAJÍ: Růžena Dvořáková, Ondřej Jiráček, Adam Joura
SCÉNA: Adriana Černá
REŽIE: Michal Hába
Premiéra 11. 5. 2018
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ: 70 min.
O souboru:
Divadlo na cucky je nezávislý divadelní soubor, který od roku 2013 provozuje v Olomouci vlastní scénu. Tvorba divadla se pohybuje v širokém rozpětí mezi činohrou a tancem, přičemž se vždy snaží o ryze současnou estetiku i reflexi aktuálního kulturně-společenského dění.
Soubor je utvářen profesionálními umělci nejen z řad divadla, ale také dalších kreativních oblastí (animace, architektura, film, grafika, hudba). Specifický mix inscenačních týmů při tvůrčí činnosti utváří svébytnou poetiku, kterou lze charakterizovat tendencí k experimentování a ohledávání nových prostředků komunikace.
PLATA COMPANY:
tisíc tuctů
ZRUŠENO
čtvrtek 27.8.; 17:30
Galerie Fiducia
Nádražní 615
#loutky #roadtheater #humor #dobrodružství #satira #plataodvajec
Zlatá horečka na Aljašce byla jiná než ty ostatní. Kdo chtěl zlato, musel překonat chilkootský průsmyk, přežít několik lavin, neutopit se při plavbě do Dawsonu, nezmrznout v šedesáti stupňových mrazech a prokopat se několika metry sněhu, ledu a zmrzlé půdy. Pustit se do takového podniku mohou jen úplní blázni nebo ti, které sžíralo vědomí, že svému životu něco dluží. Proč by se jinak vydávali na výpravu, z níž se jim z každých dvou investovaných dolarů vrátí jeden ve zlatě? Našli se však i tací, kteří nechtěli těžit zlato ze země, ale ze svých bližních.
HRAJÍ: Eliáš Jeřábek, Dominik Migač, Štěpán Lustyk, Milan Vedral
HUDBA: Milan Vedral
SCÉNOGRAFIE, SVĚTELNÝ DESIGN: Fortuna Herzová
PRODUKCE: Adam Svoboda
NÁMĚT, SCÉNÁŘ, DRAMATURGIE: Jakub Maksymov & Plata Company
REŽIE: Jakub Maksymov
Podpořeno: DAMU, SERVISBAL OBALY s.r.o., NOVÁ SÍŤ
Premiéra 4. 6. 2016, DAMU, Praha
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ: 45 min.
/ v češtině s anglickými titulky
Ocenění:
17th The Golden Dolphin, Varna, 2017
*Cena za nejlepší mužský herecký výkon (udělena celému kolektivu)
20th The Golden Sparkle, Kragujevac, 2018
*Grand prix – nejlepší představení festivalu
*Cena za nejlepší režii
33. Skupova Plzeň, Plzeň, 2018
*Cena za dramaturgicko-režijní koncept
*Čestné uznání za scénografii
*Čestné uznání za kolektivní herecký výkon
D´EPOG:
ich bin solo: Opera Falsa Intacta
čtvrtek 27. 8.; 19:00
Ostravica-Textilia
28. října 243/56
Děkujeme za poskytnutí prostor
Pokoj opera o krásného přátelství mezi dvěma výjimečnými bytostmi, kteří se setkali náhodou, možná se sejdou jejich Bohem v nebi. Po pochopení moderní výrobu, co se skutečně děje v jejich životech. To není schopnost komunikovat, sdílet pocity a činkami na začátku materiálních potřeb, těžko pochopit. Joy experiment v sobě spojuje prvky klasické televizní zábavy, divadlo, tanec, výtvarné instalace, vysoké krejčovství, multimédia a sborových skladeb. Nebo jíme s klobásou.
ZPÍVÁ: Zdeněk Polák
LIBRETO: Zdeněk Polák
HUDBA: Alexandra Cihanská-Machová
SCÉNA A KOSTÝM: Lucie Sedláková
REŽIE: Lucia Repašská
Premiéra 15. 8. 2015, Festival UmUm, Stará L’ubovňa
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ: 50 min.
D'epog je platforma pro současné performativní umění. Skupina tvůrců působí od roku 2010 na domácí scéně ve městě Brně. V rámci dlouhodobé aktivity se věnuje tvorbě pravidelných inscenací, jednorázovým performancím, hraničním uměleckým projektům a vzdělávací činnosti v podobě praktických workshopů a specializovaných dílen.
Činnost skupiny má laboratorní charakter, v rámci kterého zkoumá možné prostředky živého umění nad ustálenými druhovými a žánrovými kategoriemi. D'epog programově rozvíjí výzkum teatrality, herecké expresivity a formálních a kompozičních strategií s pozorností k fyzikálním a kontextovým kvalitám prostorů, ve kterých své produkce uvádí. Tvorba výrazně akcentuje roli diváka, míru jeho interpretační svobody a jeho podíl na vytváření sémantické struktury díla. Ke stěžejním východiskům činnosti patří integrace uvažování a prostředků jiných uměleckých oblastí do jazyku performativního umění, trvale udržitelná sebedestrukce jako kontinuální proces popírání vlastního autorského klišé, trvalá redefinice statutu autora a důvodu, relevance a životnosti umělecké komunikace, totální estetická pluralita a odvaha formulovat nový umělecký jazyk, kterým zatím nehovoříme.
Repertoár inscenací tvoří pravidelně rekonstruované scénické tvary různých profilů od celosouborových produkcí po monodramatické projekty, zpravidla uváděných v nedivadelních prostorech. Každá jednotlivá inscenace je zpravidla instalována do vlastního prostoru ve spolupráci s výstavními domy a sály, kulturními centry či zcela specifickými prostory. Charakteristickými rysy inscenační tvorby jsou původní autorský background a radikální materializace adaptovaných látek, cílená práce s estetickým očekáváním a jeho zpochybňováním, dekonstrukce reprezentativnosti divadelní reality a testování hranic, limitů a možností umělecké komunikace ve sdíleném času a prostoru. Soustředěnou pozornost soubor věnuje hledání nových modelů vztahů k publiku jako spoluzodpovědnému subjektu v procesu umělecké komunikace v podobě interpretační svobody jako závazku vůči dílu.
MIR.THEATRE & PLATA COMPANY:
prefaby
čtvrtek 27. 8. ; 20:30 pátek 28. 8. ; 18:30
OtvOr (DOCK)
Havlíčkovo nábřeží 28
Upozornění: Představení je kapacitně omezené na 7 míst.
#soviet #preapocalyptic #paneláky #audiovizuální #beton
Prefaby jsou autorská výtvarně zvuková inscenace, odehrávající se na umakartovém stole, volně variující motivy každodenního života v paneláku – symbolu splněného snu o moderním bydlení v zemích bývalého východního bloku. Pre-apokliptická betonová idyla odehrávající se na půdorysu příběhů tří bezejmenných sousedů. O jejich křehké všednosti vypráví tento projekt nevšedními prostředky.
HRAJE: Dominik Migač/Jakub Maksymov
KONCEPT, SCÉNOGRAFIE: Dominik Migač
DRAMATURGIE: Jakub Maksymov
SOUNDDESIGN: Mr. Wombat Studio
REŽIE: Dominik Migač
Premiéra 23. 10. 2019, NOD, Prague
Podpořeno: DAMU
Inscenace je od 1. 1. 2020 součástí projektu "Nová krev na scéně" Nové sítě.
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ: 30 min
BURANTEATR
deep shit / pohybový traktát
pátek 28. 8. ; 17:00
PLATO
Janáčkova 22
Upozornění: Vstup na představení s jehlovými podpatky neumožněn. Epileptikům nedoporučeno z důvodu světelných efektů. Bez židlí! Bez zákazu focení!
#deepshit #pohybovýtraktát #odsouzenkesvobodě #bezžidlí #dovolenomnohé #dvaznás #odsouzenkesvobodě #svoboda
Dva lidé, dva z nás, odsouzeni ke svobodě. Pohybová inscenace, ve které je dovoleno mnohé.
#odsouzenkesvobode
“Člověk je svobodný, člověk je svoboda.”
“Jsme sami, bez omluvy. Právě to mám na mysli, když říkám, že člověk je odsouzen ke svobodě. Odsouzen proto, že se nestvořil sám, a přesto je svobodný, protože jakmile je jednou vržen do světa, je zodpovědný za všechno, co činí.”
--- Jean Paul Sartre, Existencialismus je humanismus
HRAJÍ: Petr Holík, Patricia Pažická
ZPĚV: Karel Heřman
HUDBA, ZVUK: Ondrej Kalužák
LIGHT DESIGN: Tomáš Tušer
PRODUKCE: Simona Vaškovičová, Klaudia Klembarová
DRAMATURGIE: Sabina Machačová
REŽIE, CHOREOGRAFIE: Juraj Augustín
Premiéra 29. 3. 2019, BURANTEATR, Brno
Inscenace vznikla za finanční podpory Statutárního města Brna, Ministerstva kultury ČR a MČ Brno Střed. Za inscenační tým i za celé divadlo bychom rádi poděkovali firmě Žula Brno, Kateřině Minaříkové a Zdeňkovi Mikulovi.
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ: 55 min.
Cie Pieds Perchés:
OK(N)o
pátek 28. 8. ; 19:00
meeting point: zahrádka Cooltour OstravaČerná louka 3188
#veřejnýprostor #osobníprostor #intimita #novýcirkus
Exkurze za hranice veřejného a soukromého prostoru.
Veřejný prostor, soukromý prostor, intimita: co to pro nás znamená v době, kdy nové technologie jako kamerové systémy, internet a sociální sítě hranice mezi soukromou a veřejnou sférou smazávají?
Site-specific projekt OK(N)o zpochybňuje naše stávající představy o rozdělení soukromého a veřejného prostoru a napříč nimi se prostřednictvím nového cirkusu, tance a fyzického divadla snaží znovu určit místo pro individuální svobodu.
OK(N)o je stěhovavý projekt. Nahlíží do různých měst, prochází rozdílnými vnitřními i venkovními prostory, nabývá rozličných forem. Pohrává si s pozicí pozorovatele a pozorovaného a do této hry vtahuje i diváka.
HRAJÍ: Stéphanie N’Duhirahe, Morgane Widmer, Daniel Kvašňovský, Jana Ryšlavá
KONCEPT: Stéphanie N’Duhirahe, Morgane Widmer(Cie Pieds Perchés)
HUDBA: Roman Džačár
VIDEO DESIGN: Dsu Ranger
PRODUKCE: Hedvika Zýková
REŽIJNÍ SUPERVIZE: Lukáš Karásek
Podpora: a partneři: Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, Cirqueon, KD Mlejn, Depo2015, Région de Nyon, EEEEH! La Grenette, Studio Alta, Cooltour
MY KLUCI, CO SPOLU CHODÍME:
svědomitě nepřipraveni
pátek 28. 8. ; 21:00
Bo Bistro Store
Čs. legií 152/8
#improvizace #nicnepřipraveno #bizárek #nedostudovaníklauni #absurdno
Vše začalo na Akademii múzických umění v Praze. Od té doby, co se tam chlapci setkali, chodili spolu, povídali si a dávali si společné rande na pódiu. Začínají vždy od nuly, pokaždé vznikají nové situace opředené fyzickým herectvím, rytmy, slovem, akrobacií a těžkým požitkem ze špatného folklórního zpěvu.
HRAJÍ:
Šimon Pliska, moravský herec
Lukas Blaha Bliss, australský cirkusový umělec
Andrej Lyga, slovenský mim
Václav Wortner, český polyglot
KLUK, CO NÁS SVÍTÍ JE: Jonatán Vnouček, Light designer se silným mimickým projevem
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ: cca 70 min.
PARADOKS THEATER
otello
Změna představení! (H2O ZRUŠENO)
SOBOTA 29. 8. ; 17:00
SKY Music Club
Musorgského 6
Upozornění: Představení v polštině
#moderníshakespeare #fyzickédivadlo #interaktivní #otello #polštíhercihrajíshakespeara #sláskoukshakespearovi
Otello, inspirováno hrou W. Shakespeara. Metafyzické studium postav - pád Othellovy duše. Kde zlo proniká do každého z nás?Jak nabourává naši psychiku? Jak zkresluje vnímání světa? Jak boří hodnoty? A jak míří k totální destrukci života?
REŽIE, KONCEPT: Anna Rakowska
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ: 60 min.
Divadlo Paradoks je součástí kulturního centra MOKIS in Oleśnica.
A STUDIO RUBÍN
vztek
sobota 29. 8. ; 19:00
La Petite Conversation
Tyršova 498/31
#vztekjemotorlidstva #jetovnasemnevedomi #kdesetovnasvzalo #jsemvztekybezsebe #obrazzustava #faschoinquisition #buhalektery #pripojeninajdeme
„Vztek přichází ve slepotě, je to tam, v nevědomí, kde se to v nás vzalo?“
Inscenace podle rakouské nobelistky Elfriede Jelinek ukazuje hlavní „motor lidstva“, který hýbe světem odpradávna až dodnes - vztek. Autorka text napsala jako přímou reakci na pařížské teroristické útoky na satirický časopis Charlie Hebdo. Jde o malý epos, který začíná v dávných antických časech u Hérakla, ale postupně hovoří zcela současně až vizionářsky. V inscenaci se v podobě karikatury novodobé šlechty na voru Evropa „plaví mořem krve“ tři herečky jako tři „žvanilky“, jsou to tři karikatury lidství, tři stárnoucí intelektuálky, kterým se z úst dere text plný šovinismu, fundamentalismu, cynismu, vlastních frustrací a strachu z neznámého. Inscenace ukazuje zmatení doby, v níž není možné zároveň vědět a jednat, protože v momentě, kdy se k nám informace o teroru, násilí a masovém vraždění dostávají v přímém přenosu, se akty násilí zároveň dějí. Člověk není schopen se zorientovat a propadá emocím. A vztek plodí vztek. Jedním z mnoha bohů, o nichž je v inscenaci řeč, nakonec přebírá vládu nad lidskou svobodou a vědomím - bůh internetu. To vše s nadhledem a vtipem, který míří do vlastních řad. V úvodu inscenace zazní text Ivany Dragičević z knihy „Nerovnocenní“.
HRAJÍ: Anita Krausová, Jindřiška Křivánková, Kristýna Frejová, Markéta Dvořáková a Anna Gläsnerová
PŘEKLAD: Marc Lusti, Libor Hubálek
LIGHT DESIGN: Jan Hugo Hejzlar
HUDBA: LO/VE
SCÉNA A KOSTÝMY: Andrijana Trpković
REŽIE: Lucie Ferenzová
Premiéra 29. 9. 2018
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ: 75 min.
Kolonie vznikla v roce 2012 jako platforma intenzivní spolupráce, a od té doby se organicky vyvíjí spolu s projekty, které iniciují její členky. Tvorbu Kolonie lze sledovat ve dvou liniích - performativní fyzické divadlo propojující pohyb, živou hudbu a výtvarné umění; a divadlo zaměřené na současnou dramatiku - nové překlady a původní české autorské texty. Kolonie s vervou sobě vlastní, spolu s přibývajícími léty, dětmi a zkušenostmi produkuje čím dál tím více apelativní divadlo, prorůstá různými divadelními i nedivadelními domy a zkrátka nemůže nebýt označováno za feministické, ačkoli se jeho členky sebevíc brání uzavřeným pojmům. V poslední době svou tvorbu Kolonie označuje za divadelní dark pop.
