Pokoj opera o krásného přátelství mezi dvěma výjimečnými bytostmi, kteří se setkali náhodou, možná se sejdou jejich Bohem v nebi. Po pochopení moderní výrobu, co se skutečně děje v jejich životech. To není schopnost komunikovat, sdílet pocity a činkami na začátku materiálních potřeb, těžko pochopit. Joy experiment v sobě spojuje prvky klasické televizní zábavy, divadlo, tanec, výtvarné instalace, vysoké krejčovství, multimédia a sborových skladeb. Nebo jíme s klobásou.

ZPÍVÁ: Zdeněk Polák

LIBRETO: Zdeněk Polák

HUDBA: Alexandra Cihanská-Machová

SCÉNA A KOSTÝM: Lucie Sedláková

REŽIE: Lucia Repašská

Premiéra 15. 8. 2015, Festival UmUm, Stará L’ubovňa 

DÉLKA PŘEDSTAVENÍ: 50 min.

D'epog je platforma pro současné performativní umění. Skupina tvůrců působí od roku 2010 na domácí scéně ve městě Brně. V rámci dlouhodobé aktivity se věnuje tvorbě pravidelných inscenací, jednorázovým performancím, hraničním uměleckým projektům a vzdělávací činnosti v podobě praktických workshopů a specializovaných dílen.

Činnost skupiny má laboratorní charakter, v rámci kterého zkoumá možné prostředky živého umění nad ustálenými druhovými a žánrovými kategoriemi. D'epog programově rozvíjí výzkum teatrality, herecké expresivity a formálních a kompozičních strategií s pozorností k fyzikálním a kontextovým kvalitám prostorů, ve kterých své produkce uvádí. Tvorba výrazně akcentuje roli diváka, míru jeho interpretační svobody a jeho podíl na vytváření sémantické struktury díla. Ke stěžejním východiskům činnosti patří integrace uvažování a prostředků jiných uměleckých oblastí do jazyku performativního umění, trvale udržitelná sebedestrukce jako kontinuální proces popírání vlastního autorského klišé, trvalá redefinice statutu autora a důvodu, relevance a životnosti umělecké komunikace, totální estetická pluralita a odvaha formulovat nový umělecký jazyk, kterým zatím nehovoříme.

Repertoár inscenací tvoří pravidelně rekonstruované scénické tvary různých profilů od celosouborových produkcí po monodramatické projekty, zpravidla uváděných v nedivadelních prostorech. Každá jednotlivá inscenace je zpravidla instalována do vlastního prostoru ve spolupráci s výstavními domy a sály, kulturními centry či zcela specifickými prostory. Charakteristickými rysy inscenační tvorby jsou původní autorský background a radikální materializace adaptovaných látek, cílená práce s estetickým očekáváním a jeho zpochybňováním, dekonstrukce reprezentativnosti divadelní reality a testování hranic, limitů a možností umělecké komunikace ve sdíleném času a prostoru. Soustředěnou pozornost soubor věnuje hledání nových modelů vztahů k publiku jako spoluzodpovědnému subjektu v procesu umělecké komunikace v podobě interpretační svobody jako závazku vůči dílu.